„Tygr“ v Českých Budějovicích

Celých padesát let uplynulo letos od okamžiku, kdy byly do ostré hotovosti našeho letectva zařazeny proudové stíhací letouny. Stalo se tak na přelomu dubna a května 1952. Tehdy se na letiště v Plané u Českých Budějovic přesunul první roj letounů MiG-15, patřících 1. stíhacímu leteckému pluku „Zvolenskému“. A právě toto výročí od letošního 7. května připomíná nový pomník v areálu českobudějovické základny.

Rok 1952 byl v poválečné historii našeho letectva jedním z nejdůležitějších. Podařilo se v něm totiž přezbrojení prvních tří stíhacích leteckých pluků na novou proudovou techniku - na tehdy zcela nový typ MiG-15, stejně tak jako přeškolení létajícího i pozemního personálu. Pro letectvo to byl zásadní okamžik, neboť se tím výrazným způsobem zvýšila jeho bojová hodnota a možnosti. Jedním z těchto útvarů se stal již zmiňovaný 1. slp, pro který bylo po přeškolení v Mladé u Milovic vybráno letiště v Českých Budějovicích, kde byla nově dokončena betonová vzletová a přistávací dráha. Na ní pak první roj letounů MiG-15 přistál 28. dubna 1952, a to pod vedením štábního kapitána Soběslava Bílka.

O tom, že ctění vlastních tradic k naší armádě neodmyslitelně patří, dnes asi není nutné jakkoli pochybovat. Také proto se současné velení Opravárenské základny letectva v Českých Budějovicích rozhodlo pro zbudování důstojného pomníku, který by i v budoucnosti připomínal ty, kteří stáli u zrodu moderního československého a českého letectva. Ve spolupráci s Vojensko-leteckou historickou společností byl na podstavec poblíž hlavní brány umístěn stíhací letoun MiG-23ML evidenčního čísla 4644, známý všem také jako „Tygr“. Jde o letoun, který v letectvu spolehlivě sloužil od roku 1983 až do roku 2000 a který se účastnil celé řady veřejných vystoupení i mnoha zahraničních. 7. května 2002 došlo k slavnostnímu odhalení pomníku. Do jihočeské metropole se při té příležitosti sjela celá řada osobností našeho leteckého života, včetně válečných veteránů.

Byli mezi nimi například generálporučík František Peřina, generálmajor Jiří Hartman, plukovník Jan Horal a plukovník Milan Malý. Samozřejmě nechyběla celá řada současných příslušníků vzdušných sil, zástupců města i kraje a dalších leteckých příznivců.

„Českobudějovické letiště má již pětašedesátiletou tradici a byl bych velice rád, kdyby i dnešní den přispěl k dalšímu zachování jeho provozu,“ řekl krátce před slavnostním aktem plukovník Alexandr Fiala, velitel Opravárenské základny letectva. Podle plukovníka Fialy bude nyní zejména otázkou prestiže, aby byl letoun udržován v co nejlepším stavu. „Bylo nutné provést některé práce, které vylučují další provoz tohoto stroje, avšak i přesto mohu slíbit, že jej budeme udržovat takovým způsobem, jako kdyby měl hned vzápětí odstartovat k dalšímu letu,“ dodává českobudějovický velitel.

Mezi hosty slavnostního odhalení pomníku bylo také mnoho pilotů, kteří spojili část svojí kariéry právě s letounem MiG-23ML ev. č. 4644. Podplukovník Josef Miler, který pravděpodobně nejvíce přispěl k jeho propagaci, na svůj stroj vzpomíná takto: „Je to letoun, se kterým jsem dvakrát přeletěl kanál La Manche. Byl to první československý vojenský letoun, jenž po roce 1945 přistál ve Velké Británii.“ Pplk. Miler si poté posteskl nad tím, že byl tento typ vyřazen a že se více nehledaly možnosti, jak jeho provoz prodloužit. „Bojová hodnota v současnosti používaných MiG-21 se nedá s třiadvacítkou vůbec srovnávat,“ dodává Josef Miler. „Byl to velice spolehlivý letoun, se kterým jsme neměli žádné potíže, a to jak po pilotní, tak i technické stránce. Ostatní třiadvacítky „Tygr“ překonal o více než dva roky,“ říká pplk. Zdeněk Ouda, který s ním jako úplně poslední český pilot letěl 26. října 2000. Zhruba 1500 hodin nalétal na letounech MiG-23 také brigádní generál Jiří Zabranský. Ten o něm prohlašuje: „Létání na tomto typu bylo opravdu příjemné a bezproblémové, což bylo dáno například i tím, že letouny byly po celou dobu služby opravdu kvalitně ošetřovány a připravovány. Bohužel třiadvacítky dostaly do vínku kromě technické i dobovou životnost. A i když se technická životnost zdaleka nevyčerpala, bohužel vypršelo stanovených sedmnáct let, a tak bylo nutné letouny vyřadit. Je ale pravda, že kdyby se v minulosti vyvinulo větší úsilí, možná mohl dnes MiG-23 ještě létat a ve vzdušných silách vykonat mnohem více, než MiG-21.“

Tomáš SOUŠEK
A report 11/2002