10 otázek pro: plukovníka Josefa Procházku, zástupce velitele 6. základny dopravního letectva

Dozvěděli jsme se, že jste nejstarším pilotem sloužícím ve Vzdušných silách AČR. Jak tuto skutečnost vnímáte?

Občas si sice vyslechnu nějakou tu narážku od svých kolegů, ale řekl bych, že je to myšleno spíše z legrace. Každý odborník ale asi pochopí, že za dobu, kterou jsem u letectva, jsem měl možnost získat poměrně velké množství zkušeností. A i když je pravda, že občas už mě někde v těle píchne, tak se snažím být po odborné stránce na výši a komunikovat na ní i s ostatními.

Co vás přivedlo do řad vojenského letectva?

Bylo to asi podobné jako u spousty mých kolegů. Od modelářství jsem se dostal do aeroklubu a odtud už nebylo daleko na leteckou školu. Pokud jde o moje ideály, tak jsem chtěl především umět dobře létat. Ve škole jsem začínal na cvičném L-29 Delfín a po jejím absolvování v létě roku 1971 jsem byl zařazen ke stíhacímu leteckému pluku do Bechyně, kde jsem začal létat na MiGu-21.

Jak se z pohledu pilota za tu dobu změnila situace v našem letectvu?

I když bylo tehdy mnohem více leteckých útvarů a v nich mnohem více lidí, řekl bych, že jejich přístup k práci byl poněkud jiný. Jednak si myslím, že brali svoji profesi o něco vážněji a jednak mezi nimi byly jiné vztahy. Ne že by dnes byly nějak špatné, ale podle mě byla tehdy u letectva lepší parta.

A v čem se liší dnešní mladí piloti od vás v době vašich začátků?

Dnes jsou objektivně odlišné podmínky od tehdejší doby a jiná je i výchova mladých lidí. Myslím si, že jsou určitě dravější a snad i drzejší.

Jakou dobu jste strávil ve vzduchu?

Můj celkový nálet činí více než 8500 hodin. V současné době létám na dopravních letounech Tu-154 a CL-601 Challenger, na nichž mám zhruba 3000 a 250 nalétaných hodin. Kromě již zmiňovaných L-29 a MiG-21 jsem létal ještě letouny L-410, An-24 a Tu-134. Na každý z těchto typů mám nějakou tu dobrou i horší vzpomínku, a tak nemohu prohlásit, že by některý z nich byl pro mě nejlepší.

Jedním z úkolů, které vaše základna plní, je i přeprava ústavních činitelů. Jaký je rozdíl při plánování a zabezpečování těchto letů oproti těm „běžným“?

Při samotném plánování letu odlišnosti nejsou. Na zabezpečení však větší důraz klademe. Mám na mysli například eventuální utajení či dodržování časového harmonogramu. Pochopitelně nám jde také o maximální pohodlí cestujících a plynulost letu, a tak se snažíme vyvarovat například prudších pohybů letounu.

Máte s některými V.I.P. osobní vztahy?

Jelikož jsem tím, kdo se jim vždy hlásí pod schody letounu, tak mě podle vidění určitě znají, ale na nějaké větší známosti není příliš času. Mnohem častěji však přicházím do styku se samotnými organizátory letu, tedy například se zaměstnanci kanceláří jednotlivých ministerstev. Ve spolupráci s nimi se pak snažíme, aby let proběhl bez problémů.

Zažil jste při letu nějakou opravdu nebezpečnou situaci?

Pravděpodobně nejvážnější byla situace, kdy za letu došlo k prostřelení palivové nádrže letounu Tu-154. Tehdy jsme museli provést některá technická opatření, neboť palubní přístroje indikovaly závadu palivového systému, která ovšem neexistovala. Palivo tehdy vytékalo do zadní části trupu, a tak bylo složitější i samotné přistání, protože se změnila centráž letounu. Naštěstí ale vše dobře dopadlo a ona „stopadesátčtyřka“ létá spolehlivě dodnes.

A naopak nějaká z těch lepších vzpomínek?

Nejde ani tak o vzpomínku jako spíše o pocit hrdosti na to, co v posledních letech vykonala 6. základna dopravního letectva. Lidé ze 6. zDL se podíleli na mnoha dodnes neznámých akcích jako např. převoz takzvaných živých štítů z Iráku a odvoz rukojmích z české ambasády v Tiraně. Byli mezi prvními u vojenského letectva, kteří v novodobé historii plnili úkoly během válečného konfliktu v Perském zálivu. Následovaly lety s humanitární pomocí pro Somálsko, Arménii, Írán a do mnoha dalších zemí postižených nejrůznějšími neštěstími.

Čím žijete ve svém civilním životě?

Protože trávím v práci opravdu mnoho času, pro rodinu mi příliš času nezbývá. Děti už jsou dnes dospělé, a tak nade mnou už všichni doma jen mávli rukou. Pokud se mi přeci jen podaří nějaký volný čas vyšetřit, snažím se ho věnovat své chalupě, kde také nejraději odpočívám. Rád také chodím po okolních kopcích a lyžuji.

Tomáš SOUŠEK