Kdo uhasí Plamen ?

O kladných i záporných vlastnostech bitevního letounu L-159 ALCA již bylo napsáno mnoho slov. I přes spoustu problémů se zdá, že ALCA má šanci svou roli ve vzdušných silách AČR nakonec splnit. Jinak je tomu ale u jedné z nejdůležitějších součástí její výzbroje - leteckého kanonu. Jeho dlouholetý vývoj ve vsetínské zbrojovce stále nepřináší dostatečné výsledky.

Komplet 20mm leteckého kanonu Plamen, který je určen do základního sortimentu výzbroje letounu L-159, přináší více starostí než užitku. A to nejen svým výrobcům, ale především armádním uživatelům. Vždyť oproti plánu při zahájení projektu Plamen v roce 1994 došlo k prodloužení doby vývoje z dubna 1999 do roku 2002 a zvýšení nákladů Ministerstva obrany ze sedmdesáti milionů korun na bezmála sto třicet milionů.

Nezasvěceným je třeba připomenout, že zmíněný projekt je řešen dle smlouvy uzavřené mezi Akvizičním úřadem MO a Zbrojovkou Vsetín, a.s. V roce 1991 byla zpracována studie a technické požadavky na vývoj leteckého kanonu s kontejnerem a municí ráže 20 mm. Jinými slovy, předmětem projektu byl vývoj leteckého kanonu pro připravovaný letoun L-159.

K zabezpečení vývoje byla v červnu 1994 uzavřena smlouva mezi MO a Prototypou ZM, s.r.o., Brno ve výši 70 milionů Kč. K realizaci rozvojového projektu na dokončení vývoje, zabezpečení podílu budoucího výrobce na financování projektu a na dodávky kompletu Plamen bylo následně Ministerstvem obrany v červnu 1995 vyhlášeno výběrové řízení. V září 1995 byla vyhlášena vítězem soutěže Zbrojovka Vsetín, a.s. Ne nezajímavé je však to, že k definitivnímu potvrzení vítěze uvedené soutěže došlo až v září roku 1996.

V prosinci 1996 uzavřel Hlavní úřad nákupu majetku a služeb MO se vsetínskou zbrojovkou smlouvu o budoucí smlouvě na dodávku 300 kanonů, 144 kontejnerů a 1,5 milionu nábojů v letech 1999 až 2003 v celkové hodnotě cca 1,3 miliardy Kč. Současně oba subjekty uzavřely smlouvu o dílo s termínem dokončení vývojových prací (duben 1999) v celkové částce 102,3 milionu, kde podíl MO na nákladech vývojového řešení činil 43,7 mil. Kč.

Poté se ve hře objevilo několik (ne)podstatných dodatků. Například - termín dokončení úkolu byl prodloužen na prosinec 1999 a celková cena projektu zvýšena na 143,2 mil. Kč, a to s nezměněným finančním podílem MO. Dále pak, všechna práva (a samozřejmě i povinnosti) byla převedena na Zbrojovku Vsetín INDET, a.s., a došlo k posunu termínu řešení do září 2001 a ke zvýšení celkové ceny vývoje na 236,3 milionu korun, při současném zvýšení podílu MO na vývoji na 129,3 mil. Kč.

Závěrečné dějství této tragikomedie připadá na květen 2001, kdy byl podepsán již 16. (slovy šestnáctý!) dodatek ke smlouvě o dílo. Za termín ukončení vývojových prací byl stanoven konec roku 2001 a cena byla navýšena na 237,3 milionu Kč. Šťastný happy end - spoluúčast MO, tedy 129,3 milionu korun českých, již navýšena nebyla!

To všechno už bylo. Co je nyní?

Nejsou ukončeny podnikové zkoušky s termínem zpracování závěrečných zpráv k 15. červenci 2001, dále nejsou uzavřeny kontrolní zkoušky s termínem k 30. srpnu 2001, nejsou ukončeny vojskové zkoušky s termínem k 30. září 2001 a konečně ani dokumentace pro ověřovací sérii s termínem k 15. srpnu 2001. Zkrátka, vzhledem k opoždění termínů podnikových a kontrolních zkoušek je předpoklad ukončení celého projektu Plamen až ve druhé polovině roku 2002. Samozřejmě, že tím se rovněž opozdí i zahájení výroby ověřovací série kompletu.

Pokusili jsme se zúčastnit několika plánovaných letových zkoušek Plamene na letecké základně v Čáslavi. Ačkoliv jde stále jen o zkoušky podnikové, velkou část nákladů hradí armáda, která zbrojovce zdarma poskytuje leteckou techniku i potřebný personál. Na vlastní oči jsme se měli možnost přesvědčit, jak často jsou jednotlivé kroky odkládány. Odečteme-li povětrnostní podmínky, hlavními důvody zpoždění bývají problémy výrobce a technické závady na samotném L-159. Současné zkoušky se zaměřují především na dosažení stanovené spolehlivosti zbraně. Ta je dnes asi taková, že v průměru každý stý náboj není z kanonu odpálen. Jelikož pohon zbraně je zajišťován odvodem plynů z vystřelených nábojů, dojde v takovémto případě k přerušení střelby. Pro opětovné zprovoznění zbraně pak pilot musí použít jednu z pyropatron, umístěných v kontejneru kanonu. Použije-li ale první z nich pro napnutí zbraně, zbývající dvě již nedávají dostatečné záruky po úspěšné vystřelení plného palebného průměru, který činí 210 nábojů v jednom kontejneru. Podle dostupných informací je takováto spolehlivost u podobných zahraničních zbraní (s elektrickou iniciací nábojů) vcelku běžná, ovšem většinou jde o zbraně s vnějším pohonem, a tak u nich nevystřelený náboj nezpůsobí prakticky žádný problém a střelba není přerušena. V podepsaných smlouvách se ale výrobce Plamene zavázal dosáhnout spolehlivosti až 20x vyšší, tedy hodnoty dosahované u zbraní s mechanickým odpalováním. Proč to? Že by neznalost problematiky? Na komplet Plamen se ale nabalují i další potíže. Jde například o samotné podvěšování kontejneru pod letoun. L-159 totiž sice používá závěsníky kompatibilní se zbraněmi NATO, ovšem hodící se spíše jen pro pumovou, případně raketovou výzbroj. V podstatě jde o to, že na rozdíl například od letounu MiG-21 je nutné po každém svěšení a opětovném navěšení kontejneru nutné provést optické nastřelení kanonů. K tomu je třeba letoun pomocí zvedáků „usadit“ do stejné roviny jako speciální terč a s využitím optiky provést „seřízení“ zbraní. V případě bojového nasazení ale takováto činnost přinese nemalé zdržení (podle různých názorů jednu hodinu a více).

Kromě technických problémů zůstává ale diskutabilní i samotné zadání a pojetí kompletu Plamen. Má-li být určen především proti pozemním cílům, zdá se zvolená ráže 20 mm poněkud slabá. Napovídá tomu i trend v mnoha zemích, kde se výrobci stále více přiklánějí k rážím vyšším a výkonnějším. Původně proklamovaná kompatibilita se systémy NATO je u vsetínského kanonu také sporná. I když používá standardní munici, k jejímu doplnění do nábojových pásů (které jsou na jedno použití) je nutné speciální plnicí zařízení. To samozřejmě v žádné armádě NATO neexistuje. Velká část tamních zbraní dokonce článkové podání nábojů nepoužívá vůbec.

Na základě všech známých faktů se můžeme domnívat, že i když se Zbrojovce Vsetín INDET, a.s., podaří Plamen dokončit a dovést do použitelného stavu, dostane v něm armáda jen běžnou leteckou zbraň bez jakýchkoli technických novinek či speciálních vlastností. Proto se nabízí otázka, zda bylo vůbec nutné takovouto zbraň vyvíjet namísto pravděpodobně jednoduššího nákupu ze zahraničí. O tom, že důležitější než odborná hlediska byly osobní či firemní zájmy, svědčí i skutečnost, že na 5. ročníku veletrhu IDET v Brně byl Plamen oceněn medailí „Zlatý IDET 99“. V té době však byla zbraň na zkouškách v Norsku, kde se ukázala jako zcela nevyhovující. Při jedné závadě tehdy došlo dokonce k nasátí úlomků kanonu a k poškození motoru L-159.

Co k tomu dodat? Žádný závěr by neměl být pesimistický. To hodláme dodržet i v „kauze“ Plamen. Á propos, byl zpracován harmonogram dokončení projektu v roce 2002, který se stane závazným dokumentem, a zabezpečení letových zkoušek systému Plamen v období leden až březen bylo stanoveno jako prioritní úkol pro velitelství vzdušných sil Armády ČR.

Letecký kanon ZPL-20 PLAMEN
Jde o 20mm dvouhlavňový kanon, jehož automatika pracuje na principu vysokokadenčního systému se dvěma sdruženými hlavněmi a s uzamčením nábojových komor do pouzdra hlavně. Plamen konstrukčně vychází z ruského GŠ-23, používaného u nás na řadě bojových letounů. Hlavním rozdílem je použití standardní 20mm munice a elektrická iniciace nábojů, která umožňuje pilotovi vést střelbu nízkou nebo vysokou kadencí, což je výhodné při střelbě na různé druhy cílů.
Základní takticko-technická data:
Ráže:    20 mm
Kadence:    780/2600 ran/min.
Úsťová rychlost střely:     1020 m/s
Zpětný ráz:    20 kN
Hmotnost kanonu:    64 kg
Délka kanonu:    2000 mm
Bojová hmotnost kontejneru s kanonem:    215 kg
Délka kontejneru s kanonem:    3260 mm
Počet nábojů v kontejneru:    210

Tomáš SOUŠEK, Pavel LANG
A report 6/2002