Německá kořistní letadla tvořila základ československého dopravního letectva

Jak vznikala dopravka

V roce 2006 tomu bylo přesně šedesát let od založení Leteckého dopravního pluku, které lze považovat za oficiální počátek historie československého a českého vojenského dopravního letectva. Jeho budování však bylo zahájeno již během druhé světové války.

Československé vojenské letectvo disponovalo před druhou světovou válkou velkým množstvím nejrůznějších typů letecké techniky. Žádný z nich však v té době nebyl určen výhradně pro dopravní účely. Některé letouny sice byly využívány jako rychlé kurýrní, nicméně dopravní letectvo jako takové tehdy ještě neexistovalo. Jeho význam však byl ve světě již zcela patrný a na tuto skutečnost muselo reagovat i velení čs. armády. Koncem třicátých let se tak k dopravě začínají používat letouny Fokker F-IX.9 vyřazované od bombardovacího letectva. Ve válečných plánech pak byla také varianta zrekvírování letounů civilních leteckých společností ČSA a ČLS. Další plány však vzaly za své s okupací Československa.
Za druhé světové války sloužilo mnoho československých letců v řadách britského královského letectva RAF, z nichž řada se dostala také k jednotkám dopravního letectva. Šlo vesměs o bývalé příslušníky 311. čs. bombardovací perutě. Důležitost dopravního letectva si uvědomovala i naše exilová vláda v Londýně, která si pro tuto oblast vytvořila vlastní poradní orgán. Pro potřeby vlády vznikla v říjnu 1944 u velitelství dopravního letectva RAF dokonce československá dopravní jednotka (Czechoslovak Air Force Transport Pool), její existence však měla jen formální charakter. Do června 1945 k ní bylo zařazeno více než sto letců, ovšem ve výzbroji neměla ani jeden letoun. Naše londýnská vláda se sice snažila získat některé typy, jako například americké Douglas C-47 nebo ruské Li-2, nicméně jediným úspěchem byla dvojice britských letounů Avro 652A Anson C.Mk.XII určených k přepravě šesti osob, které byly zakoupeny v březnu 1945. Nutnost letecké dopravy se projevila také u našich jednotek bojujících na východní frontě, kde se podařilo vyčlenit některé letouny z výzbroje sovětského letectva. Byl zřízen letecký kurýrní roj, který s letouny Po-2 zajišťoval spojení mezi sídlem čs. vlády v Košicích a velitelstvím 1. čs. armádního sboru v SSSR. Košické vláda pak měla v jednu dobu k dispozici také dvojici letounů C-47.
Výstavba dopravního letectva se v Československu naplno rozjela po skončení druhé světové války. Na letišti v Praze-Letňanech vznikla Cvičná a dopravní skupina vyčleněná zejména pro potřeby 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR, která byla v té době dislokována právě v Letňanech a také ve Kbelích. Jednotka pod velením podplukovníka Vladimíra Šimůnka používala zejména dopravní letouny, které na našem území zůstaly po německé armádě. Šlo o trojici strojů Siebel Si-204D, tři junkersy Ju-52/3m, po jednom Bücker Bü-180, Bü-181, Klemm Kl-31 a pak i letouny Fi-156 a Arado Ar-96B. K dispozici měla skupina i letouny Junkers W-34 a Focke Wulf Fw-44 patřící divizi.
Jednoznačně největším dopravním strojem Cvičné a dopravní skupiny se stal třímotorový Junkers Ju-352A-1. Ten byl českou osádkou zalétán již 9. května 1945. Během následujících dnů bylo na letoun přeškoleno několik pilotů a poté stroj putoval do továrny Letov na rozsáhlou revizi. Po návratu k CDS dostal letoun ještě sovětské výsostné znaky, neboť 1. čs. smld ještě patřila do sestavy Rudé armády. K letounu Ju-352A se váže i jeden z prvních velkých přepravních úkolů, které Cvičná a dopravní skupina splnila. Zaměstnanci továrny Tatra se totiž rozhodli věnovat jeden z jejich vozů sovětskému vůdci J. V. Stalinovi a pro jeho přepravu byla zvolena letecká cesta. Osádka poručíka E. Čecha přepravila automobil z Prahy do Moskvy s mezipřistáním v Minsku 22. srpna 1945. Spolu s Ju-352A letěl také jeden Ju-52/3m, který vezl zaměstnance Tatry, ten však dorazil se zpožděním v důsledku poruchy radiovybavení. Tento ojedinělý let však byl jedním z posledních úkolů Cvičné a dopravní skupiny, neboť byla zrušena současně s rozpuštěním 1. čs. smld k 31. srpnu 1945.
Personál i technika od zrušené CDS přešly k jinému dopravnímu útvaru, a to Letecké dopravní skupině, která vznikla již 26. května 1945 na letišti Praha-Ruzyně. Prvním velitelem LDS se stal podplukovník Jan Klán. Letecká dopravní skupina používala zpočátku jen dvojici již zmiňovaných strojů Avro 652A Anson a posléze i letouny od CDS. Létající personál tvořili zejména zkušení letci s praxí u RAF, zatímco pozemní personál sestával do značné míry z řad civilistů, bývalých zaměstnanců leteckých opraven Lufthansy v Praze-Ruzyni. Díky jejich schopnostem se podařilo uschopnit několik junkersů Ju-52/3m. K nim dne 9. 7. 1945 slavnostně přibyly také dva siebely Si-204D, jejichž výrobu urychleně obnovila továrna Aero.
Letecká dopravní skupina plnila v počáteční fázi úkoly zejména pro potřeby československé vlády a ministerstva národní obrany. Během září a října 1945 však byl zahájen provoz na pravidelných linkách do Bratislavy, Sliače, Košic, Brna a Ostravy. První zahraniční linka vedla z Prahy do Bělehradu. Při speciálních letech byl i nadále využíván třímotorový Ju-352A, jehož služba skončila kvůli technickým problémům v únoru 1946. Tento měsíc přinesl také další organizační změny v dopravním letectví u nás, a to když část příslušníků z LDS odešla, aby obnovila činnost civilních Československých aerolinií. Zbytek pak posloužil jako základ nově budovaného Leteckého dopravního pluku. Letecká dopravní skupina tak definitivně zanikla. V souvislosti s prvními přepravními lety našich letců po druhé světové válce nelze zapomenout ani na 311. čs. bombardovací peruť RAF, která byla koncem června 1945 přeřazena do podřízenosti Velitelství dopravního letectva RAF. Její příslušníci v následujících měsících zajišťovali přepravu našich vojáků, politických pracovníků a dalších civilních osob z Velké Británie zpět do vlasti. Používali k tomu čtyřmotorové bombardéry Liberator GR.VI, z nichž byla demontována veškerá výzbroj a jejichž osádka byla zredukována na pět osob. V rámci repatriačních letů bylo do prosince 1945 nalétáno více než dvě stě letů v trvání zhruba 1600 hodin. Bohužel 5. října 1945 došlo k tragédii, když krátce po vzletu z letiště Blackbushe jeden stroj havaroval a v jeho troskách zahynula celá osádka ppor. J. Kudláčka a osmnáct cestujících. Po splnění všech úkolů byly liberatory vráceny zpět RAF.
S koncem roku 1945 skončila také branná pohotovost v Československu, a tak se další výstavba armády a tedy i letectva začala řídit mírovými organizačními plány. V nich byl mimo jiné zakotven také nový Letecký dopravní pluk, který oficiálně vznikl dne 1. dubna 1946 na letišti v Praze-Ruzyni sloučením části personálu Letecké dopravní skupiny a Letištní perutě Ruzyně. Velení pluku se jako první ujal podplukovník Bohuslav Tobyška, AFC. LDP měl ve výzbroji opět poměrně značné množství typů letecké techniky. Páteř tvořily letouny Siebel Si-204D, Douglas C-47 a Junkers Ju-52/3m, které pak doplňovaly Avro 652A Anson, Siebel Fh-104A, Fieseler Fi-156, Piper L-4, Percival Prostor Mk.I a Messerschmitt Bf-108B Tajfun. Letecký dopravní pluk plnil úkoly zejména ve prospěch ministerstva národní obrany a československé armády. Od vzniku Leteckého dopravního pluku již měly dopravní letouny své pevné místo ve struktuře naší armády.
Počátek padesátých let minulého století znamenal mohutnou výstavbu československého vojska včetně letectva, a to podle sovětského vzoru. Vznikla řada nových leteckých pluků, zejména stíhacích, které byly vyzbrojovány novou moderní proudovou leteckou technikou. LDP byl již v říjnu 1950 přejmenován na 1. letecký dopravní pluk a o dva roky později obdržel také novou výzbroj. Šlo o sovětské dvoumotorové stroje Lisunov Li-2 a nákladní kluzáky Cybin C-25 a Jak-14. K jejich vlekání byla určena dvojice nových letounů Iljušin Il-12. Další organizační změna nastala v roce 1945, kdy byla zřízena Velitelská letka Velitelství letectva a PVOS umístěná na letišti ve Kbelích. Vedle dopravních letounů zde byly zařazeny také stíhací a bitevní typy, určené ke kondičnímu létání funkcionářů letectva. 1. ldp byl v roce 1954 přejmenován na 1. dopravní letecký pluk.
Modernizace letectva postupovala velmi rychlým tempem, a tak již v roce 1955 obdržel 1. dlp první čtyři nové letouny Iljušin Il-14P, které se v následujících letech staly nosným typem našeho dopravního letectva. O rok později k nim pak přibyly první vrtulníky ve výzbroji letectva - Mil Mi-4. Tím se podstatně rozšířily přepravní možnosti útvaru, a tak byly z výzbroje vyřazeny všechny nákladní kluzáky. Se změnou plněných úkolů byl pluk v říjnu 1956 reorganizován na 1. dopravní výsadkový letecký pluk.
Další nové letouny byly k dopravnímu letectvu zařazovány od roku 1958, kdy se v továrně Avia začaly vyrábět stroje Av-14. Šlo o licenční verzi sovětských Il-14. Nová technika umožnila vyřazení v té době již zastaralých letounů C-47 a Li-2.
Popisovat historii dopravního letectva v následujícím období až do současnosti by vydalo na samostatnou publikaci. Časté změny názvů, rušení a zakládání útvarů byly typické pro celé naše letectvo. Připomeňme proto jen hlavní letouny a vrtulníky, které tvořily jeho páteř od šedesátých let minulého století. V roce 1967 byly dodány první ze šesti letounů Antonov An-24, z nichž poslední skončil službu až v roce 2005. Krátce nato dostali novou techniku také vrtulníkáři, kteří obdrželi vrtulníky Mil Mi-8. Již v roce 1971 byl do výzbroje 50. spojovacího leteckého pluku zařazen proudový dopravní letoun Tupolev Tu-134A. Další modernizace nastala na počátku osmdesátých let minulého století, když byly nejprve v roce 1980 k 1. letce 1. dvlp dodány dva čtyřmotorové velkokapacitní nákladní letouny Antonov An-12 a poté v letech 1982 a1983 celkem šest středních dopravních An-26. V roce 1984 je doplnilo devět menších strojů L-410 z domácí produkce, díky čemuž bylo možné o rok později vyřadit letouny Il-14/Av-14. Vrtulníková letka pak dostala nové stroje Mi-17 v roce 1986.
Jestliže o šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století mluvíme jako o době častých změn, tak po roce 1989 to platí dvojnásob. Z leteckého pluku, jehož domovem se natrvalo stalo letiště Praha-Kbely, se postupnými reorganizacemi vyvinula 24. základna dopravního letectva, která i s novými typy letecké techniky dál pokračuje v tradici započaté před více než šedesáti roky.

Tomáš SOUŠEK