První a dvanáctý červenec letošního roku - další dva dny, které se významným způsobem zapsaly do historie českého vojenského letectví i celé české armády. Prvního července totiž začaly vzdušný prostor České republiky střežit nové letouny Gripen, čímž převzaly štafetu po letounech MiG-21. Ty pak dvanáctého definitivně ukončily svou službu v letectvu, když poslední z nich odlétly z Čáslavi.

Na počátku letošního července tak vyvrcholil několikaletý proces modernizace českého stíhacího letectva. Že šlo o proces nelehký netřeba zdůrazňovat. Od samotného rozhodnutí o obnově letadlového parku, přes výběr konkrétního typu až po jeho zavedení do výzbroje bylo zapotřebí vyřešit řadu obtíží a problémů. Vše se ale nakonec úspěšně podařilo, a tak mohli 1. července 2005 přesně v 8:15 místního času první dva piloti čáslavské základny - kapitán Jiří Pospíšil a nadporučík Jaroslav Tomaňa zaujmout hotovost v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany států NATO NATINADS s novými nadzvukovými stíhacími letouny JAS-39C Gripen. Tuto událost lze bezesporu považovat za úspěch, neboť samotné zavedení gripenů do výzbroje se podařilo realizovat ve velice krátké době. Svůj podíl na tom však nemají jen ti, kteří pracovali na projektu nadzvukového letounu, ale i ti, kteří se starými migy do poslední chvíle zajišťovali, že český vzdušný prostor nezůstal ani na okamžik nestřežen.

Ačkoliv je MiG-21 již zastaralým typem, pro všechny příslušníky čáslavské základny představoval citovou záležitost. Prakticky každý, kdo měl možnost s tímto letounem sloužit, vykonával svojí práci s velkou hrdostí. Že tomu taky bylo až do posledních minut bylo možné vidět i ráno 1. července. Jednadvacítky musely poslední týdny v hotovosti odsloužit již pod širým nebem, neboť jejich místa v betonových "úlech" zaujaly gripeny, nicméně pozemní personál se o ně staral takovým způsobem, že i na sklonku svého života dokázaly plnit své poslání na sto procent. Onoho rána, po skončení služby pak následovala ještě malá rozlučková akce přímo na stojánce. Po společném fotografování a podpisech poslední směny zbrojíři naposledy svěsili protiletadlové řízené střely a vyňali nábojové pásy palubních kanonů. Na závěr pak technici na všech čtyřech strojích provedli společnou motorovou zkoušku. A nutno dodat, že většině přítomných zněl hukot čtyř motorů tentokrát jako koncert.
U poslední hotovosti jednadvacítek nechyběl ani velitel 21. základny taktického letectva plukovník Jiří Verner, který sám na tomto stroji dlouhé roky létal. "Je jasné, že každý prožívá konec služby migů po svém. Já osobně nemám rád žádné "poslední" akce, ať už jde o jízdu na lyžích či let v letounu. Také proto se snažím si dnešní den příliš nepřipouštět. Nicméně na MiG-21 budu vždy vzpomínat. Byl to stroj, který nám sice vzal některé kamarády, ale také nám mnoho dal. Vystřídaly se na něm stovky pilotů a myslím si, že v historii bychom jen těžko hledali jiný typ, který se podařilo vytěžit podobným způsobem," říká čáslavský velitel. Také on oceňuje práci pozemního personálu, díky níž ani v posledních měsících základna nepocítila nedostatek provozuschopných letounů. Piloti jednadvacítek tak jen za první pololetí letošního roku nalétali každý okolo stovky hodin.

Poslední jednadvacítky vzlétly z čáslavské základny 12. července letošního roku. Pozemní personál je kromě svých podpisů na poslední let vyzdobil i jedním slovem psaným azbukou. Tím slovem bylo "spasibo" - děkujeme, jež vyjadřovalo uznání letounu, který spolehlivě sloužil více než čtyřicet let. Také proto jeden z nich zamířil do pražských Kbel, kde doplnil kolekci migů tamního Leteckého muzea. Zbylé stroje pak piloti plukovník Jiří Verner, podplukovník Libor Štefánik, major Roman Svoboda, major Luboš Bechyně, kapitán Petr Lanči a kapitán Jiří Kapitán přelétli na základnu do Přerova, kde budou uloženy až do svého odprodeje.
Jak již bylo řečeno, zavedení nového nadzvukového stroje představovalo náročný úkol. Své o tom ví i major Miroslav Kozel, zástupce velitele Letky nadzvukových letounů pro inženýrsko-leteckou službu. "Nejtěžší bezesporu bylo přesvědčit lidi, že Gripen není jen letoun, ale že je to celý systém, k jehož fungování musejí svou prací přispívat všichni," říká major Kozel. Jak dále doplňuje, určité problémy přináší také požadavky na bezpečnost informací, neboť celý letoun je označen jako tajný. To s sebou samozřejmě přináší větší nároky jak na objektovou bezpečnost, tak i třeba na bezpečnostní prověrky obsluhujícího personálu. Velitel techniků k tomu dodává: "máme i některé organizační problémy, nicméně ze strany základny se setkáváme s maximální podporou. Na druhou stranu musím říci, že Gripen není všechno. Zpočátku jsme se možná soustředili jen na něj, ale je třeba si uvědomit, že základna má i jiné úkoly a že je spousta věcí, které musejí fungovat společně."

Tomáš SOUŠEK