I jediný chybějící dokument může ovlivnit efektivitu leteckého výcviku

Dobrá parta na alkách

Text a : Tomáš SOUŠEK

O pilotech a technicích letounů L-159 píšeme většinou jen v souvislosti s velkými mezinárodními leteckými cvičeními, jichž se každoročně zúčastňují. Jak žijí na své domácí základně v Čáslavi však vědí jen oni sami. Proto jsme další "den s vámi" strávili s příslušníky 212. taktické letky.

Na leteckou základnu v Čáslavi přijíždíme ve středu 7. února 2007 v sedm hodin ráno. Létání je sice plánované až od desáté, nicméně létající i pozemní personál zde musí být již o tři hodiny dříve. Po zpřísněných bezpečnostních procedurách na bráně, kde ani průkazka Ministerstva obrany příliš nepomohla, se dostáváme s doprovodem do budovy 212. taktické letky. "Kudy jste přijeli? Přes Chotusice? Tak to jste udělali dobře," vítají nás příslušníci letky. Na otázku proč? se dozvídáme o první věci, která je svým způsobem trápí. Součástí generelu letecké základny je totiž i zcela nová vstupní brána, která byla zprovozněna již před rokem. Jak se ale velice záhy ukázalo, i přes svoji modernost má některé nedostatky. Všeobecně se ví o problému s nevykoupenými pozemky, díky němuž nelze dostatečně rozšířit příjezdovou komunikaci od Čáslavi. Nákladní vozidla tak i nadále využívají starou bránu z Chotusic. Lidé však nejvíce pociťují poměrně malou průchodnost nové brány. "Když ji otevřeli, stály tam dlouhé fronty aut. Každý musel přiložit čipovou kartu, počkat, až se sklopí zábrana, a pak projet. Další pak musel čekat, až se zábrana zvedne a teprve pak mohl přiložit svou kartu. Několika lidem celý systém dokonce poškodil vozidla," přidává své zkušenosti jeden z techniků. Nakonec prý bylo nutné přejít na systém ručně otevírané závory a umožnit lidem i nadále využívat starou bránu.

Než ale probereme problém nové brány, rozbíhá se na letce čilý ruch. Již v půl osmé je na prvním briefingu provedeno rozhodnutí o letové akci. Technici se vydávají k takzvaným úlům, tedy úkrytům letounů, odkud na stojánku přetahují sedm strojů L-159 ALCA. Ačkoliv počasí toho rána příliš příznivě nevypadá, pouštějí se do zhruba dvouhodinové předletové přípravy. Již předtím se rozdělili po dvojicích tak, že na každý letoun je určen jeden technik a jeden avionik. Ačkoliv mají technici přiděleny konkrétní stroje, není vždy pravidlem, že by pracovali jen na tom svém.

Předletovou přípravu provádí pozemní personál v naprosté většině pod širým nebem na stojánce. Jen při extrémně nepříznivém počasí je možné některé úkony zvládnout pod střechou úlu. Vše začíná celkovou obhlídkou letounu, při níž se kontroluje, zda nedošlo k uvolnění šroubů či krytek agregátů. Technici přeměřují stav provozních kapalin, které případně doplní na stanovenou mez. Avionici poté oživí jednotlivé palubní systémy a ověří jejich funkci. Na závěr přicházejí zbrojíři, kteří podle požadavků pilotů podvěsí letouny zbraňovými systémy. Každý přesně ví, co má dělat.

Mezitím piloti zahajují plánování jednotlivých misí a cvičných letů. I zde je vidět profesionalita a přesný řád, s jakým celý proces probíhá. Ty tam jsou doby, kdy byl pilot pouhým vykonavatelem nařízení z vyšších míst, kdy každý jeho krok od vzletu až do přistání řídil někdo jiný. Dnešní bojový pilot dostane jen konkrétní úkol a z velké části pak záleží pouze na něm, jakým způsobem ho splní. Samotná pilotáž letounu je tak jen jakousi třešničkou na dortu, neboť právě na správném naplánování a vyhodnocení všech informací záleží, zda bude mise úspěšná, či nikoliv.

Letoun L-159 ALCA je vybaven řadou moderních systémů, které jeho pilotovi práci výrazně ulehčují. Podobně jako na palubě mají piloti i na zemi k dispozici moderní počítače, na nichž provádějí plánování i následné vyhodnocení letů. Na první pohled ideální stav, který v mnohém předčí podmínky, jež jsme viděli před měsícem u vrtulníkářů v Přerově. Ani v Čáslavi ale není vše tak růžové, jak by se mohlo zdát. Od pilotů se dovídáme, že i taková "banalita", jako je jeden chybějící dokument, může komplikovat výcvik. "Dlouhou dobu už požadujeme takzvaný JMEM manuál. Bez něho je náš výcvik v působení proti pozemním cílům mnohem méně účelný, než by mohl být," sděluje nám jeden z letců. Ti se s tímto dokumentem setkali při několika zahraničních leteckých cvičeních, jichž se v poslední době zúčastnili. Jde o manuál, který do detailu popisuje účinky jednotlivých typů letecké munice užívané v NATO proti různým druhům cílů. Pokud piloti dostanou za úkol například zničit zodolněný betonový kryt určitých parametrů, v manuálu zjistí, kolik a jaké munice je k tomu zapotřebí. Správná volba výzbroje je tak jedním z klíčových faktorů pro úspěch celé mise. Naši piloti však JMEM stále nemají, a proto musejí při výcviku výzbroj volit v podstatě jen dle vlastního uvážení.

Zhruba v půl desáté jsou již technici i piloti připraveni k zahájení letové akce. Piloti dokončili plánování a provedli ještě klasický předletový briefing a nyní první dva z nich odváží mikrobus na stojánku k letounům. Počasí se zatím přece jen umoudřilo, mlha a oblačnost se zvedla, a tak přesně v deset hodin první dvě alky startují. Ve středu sedmého února odstartují celkem šestnáctkrát. V plánu je totiž i odpolední směna, bude se tedy létat až do večera. Spektrum úkolů, které piloti za letu plní, je opravdu široké - od "běžných" výcvikových letů až po fiktivní bojové mise, kdy proti sobě působí dva páry letounů. Vždy záleží na tom, kam až v osnově bojové přípravy každý pilot došel. Jak zjišťujeme přímo na místě, ani jeden z nich si nemůže stěžovat na nedostatek letových hodin. Jen v letošním roce jich má každý naplánováno 150, což už je číslo srovnatelné s jinými aliančními letci. A to mají k dispozici navíc i kvalitní letecký trenažér, na němž stráví další desítky hodin. I při naší návštěvě 212. taktické letky jsme zde zastihli piloty, na něž se ten den nedostalo při skutečném létání. Pod vedením zkušených instruktorů cvičili zvládání mimořádných událostí za letu.

Jakmile letouny odstartují, vydáváme se za techniky, kteří se mezitím šli schovat do malé buňky hned vedle stojánky. Buňka je téměř nová a technici si uvnitř vytvořili i malý bar s občerstvením, a tak zde mají alespoň trochu útulno. Pohledy, které nás vítají, ale nejsou v první chvíli zrovna přívětivé. "Tam se podívejte, tam je to všechno napsané. Nic vám neřekneme," volají téměř sborovně všichni přítomní a ukazují na novinový výstřižek nalepený hned za dveřmi. Na fotografii jsou tam zachyceni čtyři z nich při obsluze alky a nad tím vším je výrazný titulek Mladé fronty Dnes o drogových dealerech. Vzápětí padne i několik nevybíravých nadávek na adresu civilního redaktora, který zcela nehorázně takto označil čáslavské letce. V dalším rozhovoru s techniky zjišťujeme, že se jich série zkreslených a nepravdivých článků skutečně silně dotkla a že teď mají ve svém okolí v civilu hodně práce uvést vše na pravou míru. Někteří proto dokonce mluví o možnosti podání žaloby.

Když vášně trochu opadnou, stáčíme hovor opět k tématu každodenní práce. Naprostá většina příslušníků pozemního personálu 212. tl se shoduje v tom, že se jim podařilo vytvořit sehraný tým, a to i přesto, že se v posledních letech výrazně obměnil a omladil. Ale to je jev příznačný pro celou čáslavskou základnu. "Občas mám pocit, že čím déle zde sloužím, tím méně lidí tady znám. Na letce ale spolu všichni vycházíme velmi dobře, a to i v porovnání s jinými jednotkami," říká jeden z techniků. Podle jeho slov navíc všichni dělají svou práci ze zájmem, a tak snesou i některé její zápory, jako je například časné vstávání a pozdní příchody domů. Pokud jde o samotný letoun L-159 ALCA, ani zde se nesetkáváme s nějakou kritikou. Počáteční poruchovost, o níž se dříve často psalo, je prý již minulostí a alky tak z hlediska spolehlivosti nemají žádné výrazně slabé místo.

Osazenstvo buňky u stojánky se během rozhovoru neustále střídá podle toho, jak technici odcházejí vypravovat další letouny. Naopak první dvojice se po zhruba hodině a půl vrací. Piloti se nechávají odvézt zpět k budově letky, kde je nyní čeká vyhodnocení letu. I k tomu mají moderní systém, díky němuž mohou z videozáznamu a z datového zapisovače celý let v klidu zrekapitulovat na obrazovce počítače. Takzvaný debriefing je natolik objektivní a přesný, že pilotům neumožňuje téměř žádnou leteckou nekázeň. Na jakékoliv porušení předpisů či bezpečnostních postupů by se téměř okamžitě přišlo.
Vyhodnocovací místnost plná počítačů a videopřehrávačů je ale jen jedním z moderních pracovišť v nové budově, která slouží příslušníkům 212. tl teprve druhým rokem. Takzvaný objekt taktické letky je další důležitou částí generelu letecké základny. Hlavním cílem jeho výstavby bylo soustředění veškerého personálu letky na jednom místě, aby se tak usnadnila vzájemná komunikace a zjednodušilo velení. Budova je navržena tak, aby zde letka měla k dispozici vše potřebné nejen pro výcvik, ale i k vedení bojové činnosti.

Ještě dnes je na "ótéelku" cítit novota celé stavby. Na druhou stranu už první dojem na nás působí poněkud chladně a neútulně. Dlouhé bílé chodby vedou ke kancelářím vybaveným novým, ale naprosto stejným nábytkem. Člověk navíc může nabýt dojmu, že v budově bloudí, a to i poté, co si ji několikrát celou projde. Naše pocity nám bohužel potvrzují i příslušníci letky. "Samozřejmě je skvělé, že máme zcela nový objekt. Každý zde má mnohem více místa a navíc vše funguje tak, jak má. Na druhou stranu některá dispoziční řešení skutečně nejsou příliš promyšlená," říká jeden z letců. Podle jeho slov by například bylo vhodné probourat ještě pár dveří navíc a zlepšit tím průchodnost budovy. Někteří lidé totiž musejí nachodit desítky a stovky metrů z jedné místnosti do druhé, ačkoliv je od sebe dělí třeba jen jediná zeď. Místnosti jsou navíc situované tak, že se prý vytratil i původně očekávaný pocit ze společného užívání objektu. Výtky padají i na adresu vnitřního vybavení. "Myslím si, že když už se investovalo tolik peněz, mohli objednat i architekta, který by nám poradil s nábytkem. Místo toho ale jen složili stoly a skříně na zem a bylo jen na nás, jak si je uvnitř rozestavíme. Místnosti pak podle toho vypadají," dodává další z pilotů. V zápětí ale sám přiznává, že vzhledem k množství práce související s létáním jde o problémy druhořadé. Navíc je prý jen otázkou času, než si lidé objekt více zabydlí a zútulní.

Čas u 212. taktické letky běží skutečně rychle. Před osmnáctou hodinou se z letu vracejí poslední piloti a technici mohou konečně ošetřit a zaparkovat letouny do jejich úkrytů. Potrvá ještě minimálně hodinu, než se příslušníci letky budou moci převléci a vyrazit domů. Dlouhý odpočinek je ale nečeká. Zítra se vše bude znovu opakovat.
§§§