Kvůli nevykoupeným pozemkům letecká základna stále nemá oplocení

Staveniště u stíhačů

Letecká základna Čáslav, konec srpna 2006. Tam, kde je normálně přísně střežená brána, přes kterou se bez bezpečnostní prověrky nedostanete, jsou jen otevřená vrata, jimiž jezdí množství aut sem a tam. V místech, kde dříve byly pojezdové plochy pro letadla jsou jen hluboké příkopy. Ze zodolněných úkrytů byla jen torza. Nezůstal zde kámen na kameni.

Čáslavská základna prochází postupnou rekonstrukcí a modernizací již několik roků. Práce naplánované na letošní rok jsou však natolik zásadní, že bylo nutné zorganizovat výluku obou taktických letek, o níž jsme již v A reportu informovali. Podívejme se nyní, co všechno se za tu dobu na letišti změní.
V současné době je na letecké základně Čáslav realizována výstavba, jejíž hodnota přesahuje dvě miliardy korun. Zhruba stejná částka zde byla proinvestována již v minulosti. "Patrně největší akcí z hlediska objemu práce i financí je nyní výstavba bojového rozptylu číslo 1. Jde o kompletní rekonstrukci čtyř úkrytů letounů a přilehlých prostor určených pro hotovostní stroje," říká podplukovník Peter Hatala, náčelník odboru logistiky vojsk 21. zTL. Letouny JAS-39C Gripen, které jsou vyčleněné pro hotovostní systém NATINADS, totiž vyžadují specifické podmínky v místě, odkud mají působit už jen pro to, že jsou permanentně vyzbrojené a naplněné palivem. Neméně důležitá je pak i takzvaná objektová bezpečnost. Stávající úkryty letounů, takzvané úly, však moderní požadavky v žádném případě nesplňovaly, protože se stavěly již od padesátých let minulého století. Do úlů zatékalo, selhávala elektroinstalace a docházelo k dalším závadám. Gripenům nevyhovoval ani způsob odvodu výfukových plynů od spuštěného motoru, který byl konstruován pro letouny sovětské provenience.
Až se gripeny vrátí z výluky, nalezne jejich obsluha v Čáslavi úly prakticky zcela nové. V rámci rekonstrukce se totiž jejich zadní část úplně vybourala a byl zde vybudován jiný odvod spalin. Výměnou projde též veškeré elektrické vedení a nainstalují se nová zabezpečovací zařízení. Co je však nejdůležitější, každý ze čtyř úlů bude nyní možné hermeticky uzavřít, neboť dojde k jeho kompletnímu zaizolování. Protože původní konstrukce je již několik desetiletí stará, lze předpokládat, že její životnost se blíží ke svému konci. Proto byla použita unikátní technologie podobná té, která se používá při výstavbě pražského metra. Prostor úkrytu byl chápán jen jako vyhloubený tunel, do nějž se zevnitř vlila betonová výztuha. Vznikl tak nový skelet, který je dimenzován tak, že i kdyby se někdy v budoucnosti stará konstrukce úplně rozpadla, veškerou její váhu dokáže bez problémů udržet. Zcela nová budou i vrata úlů, která jsou oproti těm původním podstatně lehčí a jednodušší na obsluhu. Navíc poskytnou letounům i personálu balistickou ochranu a zároveň prostor dokonale utěsní. Díky tomu bude moci klimatizační zařízení během několika málo minut navodit a poté udržovat odpovídající podmínky, jaké moderní stíhací letoun vyžaduje. Ruku v ruce s opravou úlů pak jde i rekonstrukce veškerých pojezdových ploch v rozptylu číslo 1.
Druhou významnou stavbou je objekt taktické letky. "V současnosti je personál 211. taktické letky rozmístěn ve čtyřech různých budovách. To samozřejmě komplikuje způsob velení i vzájemnou součinnost jednotlivých pracovišť. Zcela nový objekt, který pojme téměř dvě stovky lidí, bude sloužit všem příslušníkům letky," doplňuje podplukovník Hatala. Nutno dodat, že jedna stejná budova taktické letky již v Čáslavi stojí a slouží pilotům a technikům letounů L-159 ALCA.
Další práce se provádějí na hangáru oprav letecké techniky. Byl sice již rekonstruován, a proto splňuje ta nejpřísnější kritéria, ale v souvislosti se zavedením nových nadzvukových letounů vznikla potřeba dalších specializovaných pracovišť. Ke stávajícímu hangáru se tak přistavuje další část. Prvním stanovištěm bude myčka letadel, která zatím není na žádné letecké základně. Moderní letadla se totiž musejí mýt minimálně dvakrát ročně a také před a po každé větší opravě. Druhé nové místo bude sloužit k provádění prací na vystřelovacích sedadlech, které vyžadují speciální nevýbušné prostředí. Třetí pracoviště pak bude určeno k opravám a lakování kompozicových částí letadel. Při těchto pracích totiž vzniká řada látek škodlivých vůči životnímu prostředí, a tak je není možné provádět v běžném hangáru.
Také poslední v současnosti realizovaná velká stavba má souvislost s gripeny, konkrétně s jejich parkováním. Letouny totiž zatím musejí stát ve starých úlech, kde nemají odpovídající podmínky. Proto bylo rozhodnuto vybudovat jediný velký objekt, jakousi garáž, v němž bude možné parkovat deset letounů JAS-39. Tato varianta je podstatně levnější, než kdyby se pro každý stroj musel rekonstruovat samostatný úl. "Půjde o relativně lehkou stavbu, která však bude klimatizována a bude splňovat veškeré normy z hlediska ochrany utajovaných skutečností. Nebudou tady ale žádná specializovaná pracoviště a pozemní personál zde tak bude moci provádět jen základní úkony předletové a poletové přípravy," vysvětluje čáslavský náčelník logistiky. Každopádně všech čtrnáct nadzvukových stíhacích strojů a jejich obsluha bude mít konečně odpovídající zázemí.
Samozřejmě že těmito akcemi modernizace čáslavské základny neskončí. Ve výstavbě je zcela nový multisklad, v němž bude pohromadě umístěn veškerý letecký materiál. Rekonstruují se či se nově budují i další zařízení, jako je například záložní kabel vysokého napětí či centrum obrany, tedy jakýsi pult centrální ochrany a stanoviště složek záchranného systému situované do objektu bývalé řídicí věže. Další výstavba nesouvisí přímo s leteckou základnou, ale s centrem pasivních systémů a elektronického boje, které sem má být v budoucnosti přemístěno.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že vše jde podle plánů, opak je pravdou. Tak složitý projekt, jakým je generel letecké základny, s sebou nutně nese i řadu problémů. Podle velitele 21. základny taktického letectva plukovníka Jiřího Vernera se dnes zcela jasně ukazuje podcenění skutečných nákladů na výstavbu, které původní plány výrazně překračují. Důsledkem je pak nutnost škrtání některých akcí, které by sice lidem na základně usnadnily život, nicméně bezprostředně nesouvisejí s hlavními úkoly základny. "Ze všeho nejvíce nás ale pálí chybějící oplocení areálu základny, o které usilujeme již řadu let. Zatím se ale odpovědným složkám resortu nepodařilo odkoupit příslušné pozemky, a proto je výstavba oplocení neustále odkládána," stěžuje si plukovník Verner. Jeho základna tak dnes doplácí na doby minulého režimu, kdy si stát s vlastnickými právy občanů příliš starostí nedělal. Podobný problém s výkupem pozemků se týká i zcela nové vstupní brány. Moderní stavba splňuje všechna bezpečnostní kritéria, ale vede k ní jen úzká cesta určená jen pro lehká vozidla. Jediní dva soukromí vlastníci však brání výstavbě nové přístupové komunikace. Veškeré nákladní automobily přivážející stavební materiál tak i nadále musejí projíždět obcí Chotusice. Jak se zdá, vyřešení všech těchto problémů bohužel ještě nějaký čas potrvá.

Tomáš SOUŠEK